Jdi na obsah Jdi na menu
 


REDAKCE 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Divous I.

(Lotus, 26. 12. 2008 18:34)

Tenkrát žil Obrna nedlouho s asi jednoročním vlčáčkem černo-žluto-hnědé barvy, krátké srsti a nezdolného temperamentu, kterému („ostatně je hodný jako beránek“) říkal Pan beránek.
Pan beránek byl hodný pouze na vodítku s košíkem, kterýžto postroj se mu musel nasadit jedině v místnosti a ještě v obráceném pořadí tedy košík-vodítko. Pokud se ocitl venku neobtěžkán, stal se nehodným a na známé i neznámé lidi dorážel a si, teda určitě, vyskakoval. Chňapal po nohách, rukách i dalších údech pohybujících se osob, čehož jsem byl sám nejen svědkem a bohužel častěji terčem. Pročež jsem ho nezval Panem beránkem, ale říkal jsem mu, abych ho aspoň trošku vytrestal, Divous.
A tak, když jsme na jaře vyrazili, tentokrát na dvoudenní putování (Ken říká putykování), šel pejsek samozřejmě s námi.Výlet spočíval v tom, že pojedeme vlakem do Nádraží, pak se usilovným hodinovým pochodem přesuneme do proslulého Hostince U loužičky, kde se zdržíme jídlem a pitím, jak jen budeme chtít a moci, a pravděpodobně již v noci obklopýtáme (klopotný odhad 3 hodiny) půl rybníku Louže a zřítíme se ku spánku v Ladisově chalupě na druhé, severní straně, řeknu vodní plochy, nejsem si jist, možná je to jezero. Druhý den, vyspalí a odpočatí se zastavíme U loužičky na oběd a stihneme vlak, pravidelný odjezd z Nádraží 17,00.
Ještě pár slov k Ladisově chalupě. Jest to dvoupatrová budova zvící (já vím, že nás pozval Ladis) poloviny fotbalového hřiště s dvanácti hostinskými pokoji, obklopena zahradou s ovocnými stromy i arboretem a přímým vstupem na pláž s velejemným pískem. A to fotbalové hřiště, celé, je asi 200 metrů nad chalupou chráněné ze všech stran topolovým větrolamem.
V hospodě s vyhlášenou kuchyní jsme se poměli gulášem s křenem a nadýchanými kynutými knedlíky k obědu a uzenými úhoři k večeři za neustálé asistence Kozla velkopopovického- ležáka, Fidor si dával řezáka, až jsme se v jednu po půlnoci spíše posunky než neohebnými jazyky pošesté domlouvali, že si dáme fakt poslední slivovici na cestu, jinak, ty vole, to nedojdem!
Jenže… jak zvláštní, že se kdykoli vyskytuje tohle všeobjímající jenže! Obrna dí, že ještě nepůjde, an bude hrát s Bobem a Mílou karty a dorazí později.
„S Mílou hrát karty, s tím diletantem?“ divím se.
„Víš, jak ukrutně se za poslední rok zlepšil? To si neumíš představit!“
„To neumím,“ přiznávám.
„Ale, Jirko, prosím, musíš vzít pejska s sebou, tebe nejlíp zná, já ti ho hned připoutám, ostatně je hodný jako beránek. On by mi čuměl do karet a kibicoval a…“
„A Míla to nemá rád,“ říkám šeptem, chmátnu po šňůře a jdeme.



To polední ráno po flámu popsal dokonale již Kingsley Amis v knize Šťastný Jim. Nevím jak ostatní, ale já tedy naprosto souhlasím s pocitem hlavního hrdiny, že se mu do huby vysral tchoř. Snažíme se, každý jinak, ale víceméně zoufale, přiblížit se alespoň nějaké provozuschopnosti. Zdáli někdo oznamuje, že naši tři karbaníci nedorazili.
„No tak přespali v hospodě,“ myslím si, ale někdo projeví obavu, jestli se jim něco nestalo po cestě.
Toho se chytá Ťava:“Já jim zavolám, mám je všechny tři v mobilu“.
„Nikomu nevolej,“ to už mluvím, „kdyby měli problém, tak zavolali sami už v noci. Radši si sbal, nemáme moc času.“
„Já už sbaleno mám,“ zařehtal a odcválal.

matika

(starý mac, 23. 12. 2008 19:48)

v čitateli 09 bude : DĚDKU, dotahni ten přestup k sešívaným, FIDORE už žádné další šediny, HONZO, ať ti chutná ještě víc,ať má jana dosti mléka, ať JIŘÍMU nevyschne řeka, já zpívám zpěv míru,KENE ,užij si naposledy tu pětku na začátku,LÁĎO , ty jsi naše největší starost, bojuj!,LADYSU, hodně hanulčiných narozenin!,MÍLO ,choď na GP vychrápaný, PÍNO, vyser se na vegany a prodávej buřty,ŤAVO, udělej si pořádek mezi koleginěmi.
a ve jmenovateli? AŤ U TĚCH JITŘNÍCH EREKCÍ TU A TAM NĚKDO JE!

Floorball

(Dědek, 15. 12. 2008 11:26)

Gorodky jsou ve sportce, floorball ne, ale asi bych ho nesázel, vyloženě mi k srdci nepřirostl, jak Lotus jistě ví, sporty 4, 8, 12, 41 ..., ale myslím si, že to sport je. Takové vrtění zadkem u rohového praporku, kdy se má hrát a zdržuje se, naražení na mantinel po nichž se jmenují stadiony, sražení hokejkou střelce branky. Lepší dostat po hlavě plácačkou na mouchy, než narazit na zdrogovaného mladíka ..., to není k smíchu. Sportu zdar, floorballu zvlášť.

Florbal

(Ladis, 15. 12. 2008 7:56)

Flórbal – nevím, nikdy jsem to nehrál, ani hrát neviděl. Každý den ale vidím několik mnoho adolescentů se pohybovat po městě a dopravních prostředcích s těmi podivnými plácačkami na mouchy, kterými otloukají sebe navzájem o okolních předmětech a živočiších nemluvě. Chvála švédům, že si jako hrací nářadí nevymysleli něco na způsob basebalové pálky – to by bylo o život vylízt na ulici!

Fórball

(Strejda, 14. 12. 2008 15:55)

Nedá se dělat nic jiného než souhlasit. Hru jsem si několikrát vyzkoušel sám na sobě, je to fakt na hov…. Nechtěl jsem o tom mluvit moc nahlas od okamžiku, kdy jsem se dozvěděl, že syn harcovského pána lesů to hraje na vrcholové úrovni. Teď, když je pravda venku, nezbývá než se stoprocentně připojit na tvou stranu, ta hra je k smíchu.

Floorball

(Lotus, 14. 12. 2008 11:30)

Švédská ocel, švédská zápalka, švédská auta, dokonce švédská trojka, čtyřka, pětka, tak dost. Není toho málo, co dala tahle skandinávská země světu. Ptám se, kolik rybníků a jezer dalšího dobrodiní, švédských bylinek, musí být vykapáno při léčbě člověka, který zřel snad zatím poslední výron švédských mozků, floorball.
Není to hokej, už vůbec ne fotbal, trochu tenis s tou plácačkou, nebo golf. Je to syntetikum a jako takové samozřejmě nepřirozené. Prý se po hřišti pohybují útočníci. Směji se a pláči zároveň. To jsou prdelníci, kteří většinu hry stráví šmrdláním míčku u jakéhosi harmonikového prkna čelem ven, prdelí dovnitř. V hokeji by je soupeř narazil, přišpendlil, bacha bez faulu, přitiskl na mantinel. Ve švédském novotvaru obránce tupě sleduje kroutící se zadnici, připouštím, že některému to může připadat libé. Proč normální bek nešvihne vrtichvosta tou kejklí nebo ho rovnou nekopne bodlem do prdele, až potrefený vyletí do první řady se podívat, jestli divačka cumlá hořkou nebo mléčnou čokoládu nebo cos komus. A když slečna bude mít pěkný výstřih, ještě si přijde na své.
O obráncích, podprdelnících, už řeč byla. Samostatnou kapitolou pak zůstává brankář. Proč z něho švédští odborníci udělali novodobého Meresjeva vědí jen oni, nebo Boris Polevoj, jestli ještě žije. Ten plazící se klon olgoje chorchoje působí tak odporně a neesteticky, že umocňuje (sport to není, hra to není, harašení jen občas) - floorball do výšin stupidity.
Abych končil pozitivně (nikoli lustrován), přiznávám švédským vynálezcům neuvěřitelnou, takřka fenomenální schopnost lobbingu, když prosadili pořádání MS v něčem, co hraje, špatně, jen pár zemí, takže vždy zvítězí Tre Kronor.
(To se nepodařilo ani Sovětům s gorodkami, a ty, soudruhu Dalíku, máš se ještě taky co učit!)

Pepa

(Lotus, 10. 12. 2008 10:11)

Dík Strejdovi za obrázkovou vzpomínku. Doprovázím slovem za vydatného přispění soudruha Nezvala Vítězslava.

Pepa jsou varhany, Pepa jsou schody.
Pepa je intelekt, hozený do hospody.
Pepa je dutinka, co neztratí popel.
Pepa je čas, který proletěl!
Pepa je s námi, Pepa je divadlo.
Pepa (90), koho by napadlo!


Nedělní zamyšlení

(I.B., 7. 12. 2008 17:30)

V souvislosti s křehulemi mně napadá spojení opičí láska.

Nedělní zamyšlení

(Strejda Martin Huba, 7. 12. 2008 8:33)

Odpověď na předchozí, guma bez komentáře. Ještě jeden pokus, slovo huba ve zmiňované souvislosti mně nejde totiž do huby. Všimni si, nikdo si nikoho nebere na mušku, je tam jen použité jméno, o co jde a čemu to vadí.

nedělní zamyšlení

(starý mac, 7. 12. 2008 3:44)

já jediný, na rozdíl od těch dvou filosofů, vím, kdy je neděle a zamyšlení posílám v ten správný den. mě zaujalo pojednání v okénku pro zvídavé o prezervativech. zároveň to ve mně vyvolalo nostalgii po starých časech, kdy jsme je nesměle a s ruměncem pokradmu kupovávali a potom ani nevěděli, čí je to práce ho nasadit a jak. dnes už všechno víme, ruměnce se nekonají, ale zase už není kdy, proč,kým a na co. ale vzpomíná se krásně, uznejte.

Nedělní zamyšlení

(Lotus, 6. 12. 2008 15:58)

Pokud si hrdinný střelec bude brát do huby nás, kamarády, vrstevníky, jest to úplně v pořádku, neb mnozí už se béřeme moc vážně. Jestli ale v rámci konečně svobody /19 let/ se bude trefovat do nezúčastněných bližních – koho může zastrašovat křehule /18 let/?- pak to nebude duchaplné, ani vtipné, a ve svém důsledku už vůbec ne slušné, protože si neomezený vezme na mušku třeba naše rodiče, mnohé již mrtvé!

Nedělní zamyšlení

(Strejda Jára, 6. 12. 2008 14:02)

Konečně je sobota, můžu se dát při kafíčku do nedělního zamyšlení. Žil jsem v domnění, že máme konečně svobodu /19 let/ a hrubě se mně nelíbí věty typu: nebrat si do huby čí koliv slova! Za prvé mě to uráží, za druhé mně to připadá jako zastrašování. Za sebe říkám, budu si brát do huby co budu chtít a nikdo mě v tom nebude omezovat. Tady bych použil slova klasika: „můžete s tím nesouhlasit… ale to je tak asi všechno, co s tím můžete dělat."

trocha kultury

(starý mac, 29. 11. 2008 5:53)

včera jsem byl v divadle v dlouhé na "kompletní shakespeare ve sto dvaceti minutách". jak už název napovídá, jedná se o silný koncentrát, všech sedmatřicet her je vtěsnáno a zneváženo do pouhých dvou hodinek, ale kdo je cynik, přijde si na své. tři chlapi tahnou celé předstevní bez pauzy, plácají krásné nesmysly, tahají bedny po jevišti, mistrně se převlékají,v duchu alžbětinského divadla hrají i všechny ženské role, ale tady podobnost s géniem končí. přátelé shakespeara se teď asi přikovají řetězy ke vchodu, kritici-suchaři si asi smlsnou, ale já, obyčejný a prostinký divák, milující mystifikace, jsem si pochutnal jako už dlouho ne. kdo nevěří, ať tam běží, doporučuju!

z hovna bič neupleteš

(starý mac, 28. 11. 2008 4:52)

jarolíme, jarolíme / jsou tam dva /, to byla bída!kam se ta druhopoločasová teplická lehkost poděla? a který byl ten dobrý poločas? mezi elitou ještě nemáme co dělat. největší radost jsme udělali sparťanům. ale na vaši obhajobu - ty pohárové zápasy, které nám vybral pan černý, stály za stejné hovno.

Pospíchal "fotbal nemá logiku"

(Strejda škorpící , 24. 11. 2008 9:04)

Já taky koukal, první poločas byl jasnej, taky jsem si nepřipouštěl, že se tam dá prohrát. Ale fotbal je kurva. Rada moudrého, .... ty liberečtí sráči měli dát tři góly a tenhle chat tady nemusel bejt!!!

Někdy se /mi/ to stane

(Lotus, 23. 11. 2008 16:56)

Co? Že jsem o něčem naprosto přesvědčen. Jako teď – jsem dotrpěl kopanou Českých Budějovic, a že je to hnusné mužstvo, co zákrok, to faul, simulování, Dr. Bautze by měl radost, proti Liberci – a po takových 12-15 minutách jsem věděl, že Slovan nemůže prohrát.
Už jsem dlouho neviděl Blažka tak běhat, soupeře vodit, a nejen jeho, vlastně celá půle byla dobrá. Ale pak černá svině otráví, když techniky nechrání, přijde náhodný gól a penalta(?).
A já si říkám, kurva, tohle už jsem někdy (mnohdy) zažil, tak se vyřvi a honem oblízni inkoustovku a něco napiš, totiž, už se neklepej a naklepej pár řádek na uklidněnou. Následujcí už byly napsány mnohem dříve a největším Čechem!, byť neuznaným, ale pomohly mi „V Českých Budějovicích by chtěl žít každý.“ „Co je to za blbost!“

strejdovi

(starý mac, 20. 11. 2008 8:30)

prosím, nejitřit, rána je dosud živá a jsem ještě pořád ve smutku. ty dva stováky mi, ty vole, samozřejmě do ruky nedal!

i chytrák se spálí

(blbej Strejda, 19. 11. 2008 11:06)

Já jsem asi ještě větší ču... než ty, ať počítám jak počítám, tak mně vychází: dvěstěéček darovaných mínus sto vsazených je stodoma, ... " takovýho chytráka, aby pohledal !"

i chytrák se spálí

(starý mac, 17. 11. 2008 17:02)

tak jsem zase jednou ze sebe udělal pěkného kokota.jdu po paříži, abych ukázal klientům, ale hlavně klientkám, jak taky můžou vypadat kurvy. ty v st. denis jsou staré,opotřebované a lojovité a koho uloví, toho si odvedou do temné chodbičky, kde by se nepostavil ani kentaurovi.okolo pasáci a skořápkáři. a já vidím, kde ta tečka je. tak jeden z nich mi povídá: "že neuhodneš, kde je teď?" a já, aniž bych si vsadil, mu ukazuju, kde je. a byla! a on: tady máš dvě stě éček, ale symbolicky si musíš kilo vsadit. já celou dobu držel na té placce prst, tak jsem vytah dvě pajdy, dal mu je / já blbec/ a placku otočil. a bylo tam hovno! jak to ten hajzl udělal, nevím. bylo to rychlé, bolestné, ale poučné.abych se zklidnil, přeříkával jsem si pořád dokolečka : na všem zlém je něco dobrého, chybami se člověk učí, jsou horší věci na světě, hlavně, že jsme zdraví, mohlo to dopadnout hůř, mohl jsem vsadit víc atd... ale stejně se mi na rozum neodbytně dere myšlenka :" takového čuráka, aby pohledal !"

škoda, přeškoda,

(starý mac, 13. 11. 2008 6:36)

že v listopadu 89 se nepotkali v laterně magice starý traford s tenisovým disidentem! jak daleko dozadu dohlédne prvý jmenovaný / klobouk dolů /, tak předalekou vizi vpřed má ten druhý.asi by nebyli kamarádi a ten statečnější by s námi gp nejezdil, ale země by byla v rozpuku a neřídili by ji ti pavlíčci, jak tomu je dnes.s blížícím se výročím je tato myšlenka čím dál neodbytnější


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39

následující »