Honza Mek někde trajdá po světě, tak mně nezbývá, než napsat pár řádků. Už tahle první věta je šílená, ale co chcete od trojkaře na devítiletce a čtyřkaře na gymplu.
Vojta Rón, asi už poslední bard libereckého divadla, odešel za svými kamarády Pepou Němečkem, Lubošem Tlalkou, Jiřím Prýmkem, Milošem Bílkem a dalšími snad do lepšího ..... kde si zase můžou střihnout své oblíbené role.

Fotky jsou převážně ze zájezdu Ypsilonky do Francie na festival v Nancy na jaře 1968, kromě tenkrát kompletní ypsilonky tam s ními byli od šaldů právě Vojta Rón, můj otec a Miloš Bílek.

JF - VR
V 76., už jako čerstvý ženáč /poprvé pro pořádek/, jsem jel s divadlem do Bulharska na známé místo. Už jsem si tak nezadováděl jako předtím, ale na druhou stranu jsem měl příležitost poznávat dobré lidi. Od Vojty Róna vím, že černé olivy jsou lepší ty zelené, že telecí musí být na šťávě, aby se jeden neudusil, že jablka myjí jenom prasata a že uherák je nejlepší nakrájený na tenounká kolečka. Taky si na cestu domů pořádný balík zakoupil. A protože měl předobré srdce, poslal mastný papír kolovat po busu, aby si tu , v té době nedosažitelnou pochoutku, užili i ostatní. Když balíček doputoval k Pepovi Němečkovi, ten, zamyšlen, ho vyhodil z otevřeného okénka. Místo lamentování a nářků nad zmarem takového bohatství, šel Vojta po autobusu a všem, na které se nedostalo, popřál aspoň své obligátní "dobrou chuť". Nic ho nikdy nerozhodilo.  Vzpomeňme si na to, až nás bude zase nějaká ptákovina vytáčet.